Michal Koláček - 5 oblíbených

Asi

(2001)

Máš krásné vlasy

-asi.

Když tě vidím,

je svět jak strom, co rozkvétá,

nebe je modrá paleta,

štětec držíš ve své mladé dlani

a maluješ má přání

a lapáš můj dech do sítě

-asi,

však kéž by určitě.

Myslím na tebe

(2002)

Myslím na tebe,

na tvé oči, vlasy,

vůni a orosené řasy,

a vím, že nejsem jediný,

kdo za každý tvůj úsměv

si v duchu sčítá vteřiny.

Myslím na tebe,

na námi zasněžené nebe

a na večerní setkání,

na tvoji siluetu,

před níž se slunce uklání

a každou tvoji větu.

Na hlavním nádraží v Ostravě

(2003)

Déšť smáčí nástupiště,

koleje třesou se a duní

a není kdysi, není ani příště,

je jenom déšť a bouřka se svou vůní.

Je ticho, sama sebe klame

silueta dívky, co s větrem ohýbá se,

déšť smývá k zemi světlo polámané

a stíny ztrácejí se v čase.

Beton je chladem rozpraskaný,

na pražcích leží od oleje

smáčené stíny, siluety panny,

venku je vítr a zima, která hřeje.

O vodě

(2006)

Na stole, hned vedle popelníku, stála sklenička s vodou.

Nebyla plná, ale ani prázdná. Někomu byla plná, někomu zase

prázdná.

Lidé ji nechtěli, anebo se báli ji chtít. Až jednou přišel básník a

v té vodě uviděl něco krásného. Natolik ho uhranula, že v ní

utopil své srdce, svoji duši a myšlenky.

Byl by pro ni zemřel. A ty jsi ta voda, ani plná ani prázdná, ani

černá ani bílá, jednoduše dokonalá.

Tobě

(2007)

Nejde to nemyslet,

pro tebe, na tebe,

na hvězdy, na nebe,

jež hroutí se a padá.

A já chytám hvězdy,

pro tebe, a svět se se mnou hádá,

protože ví,

že já se s ním vždycky budu hádat,

pro nebe,

a budu vždycky padat,

pro tebe,

jako hvězda, kterou si můžeš chytit,

a dýchat s ní a cítit.